Zaměstnanec na služební cestu může jet i vlastním vozem. V tomto případě mu tak náleží hned několik náhrad.
Jak píše Měšec.cz, zákoník práce v případě pracovní cesty primárně počítá s tím, že zaměstnanec vyjíždí na pracovní cestu veřejnou čili hromadnou dopravou (ust. § 157). Kupodivu zákon počítá spíše s možností využití taxíku než s cestou vlastním vozidlem zaměstnance nebo služebním vozidlem zaměstnavatele, ale možná měli zákonodárci na mysli jen situaci, když zaměstnanec jede taxíkem třeba z vlakového nádraží někam na odlehlé místo, kam je mimo ranní a odpolední špičku dobré spojení hromadnou dopravou.
Proplacené plné ceny jízdenky dálkové i městské dopravy
Zákoník práce předepisuje, že náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby přísluší zaměstnanci v prokázané výši. Zaměstnanec má tedy samozřejmě nárok na proplacení plné ceny jízdenky za autobus nebo vlak.
Vedle dálkové dopravy může samozřejmě zaměstnanec použít místní (městskou) hromadnou dopravu. I když mnohde v regionech se rozdíl mezi dálkovou a místní dopravou stírá v podobě regionálních dopravních systémů, jako je třeba v Praze a Středočeském kraji PID, IDOL v Libereckém kraji nebo IREDO v Královéhradeckém a Pardubickém kraji apod.
Náhrada jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy přísluší zaměstnanci také v prokázané výši, tedy na základě předložení jízdenky. Prokazovat cenu jízdného místní dopravy však zaměstnanec nemusí v situaci, kdy jde o pracovní cestu v rámci obce, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce. Takže když zaměstnanec cestuje z pravidelného místa výkonu své práce na další pracoviště, nemusí předkládat jízdenku. Ostatně třeba cestuje na svou vlastní předplatní jízdenku.
Náhrada opotřebení vozidla a úhrada pohonných hmot
Pokud tedy zaměstnavatel zaměstnance výslovně požádá, aby použil svůj vlastní vůz, tak zaměstnanci přísluší v plné výši za každý ujetý 1 km jízdy základní náhrada (to je onen amortizační příspěvek) a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.
- Za použití jednostopého vozidla má zaměstnanec v r. 2023 nárok na náhradu za 1 km jízdy, která činí nejméně 1,40 Kč.
- Za použití osobního silničního motorového vozidla má zaměstnanec nárok na 5,20 Kč za každý ujetý kilometr jízdy.
- Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvyšuje nejméně o 15 %, takže přinejmenším na 5,98 Kč.
Vyhláška č. 398/2023 Sb. tyto náhrady pro rok 2024 valorizuje. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nově pro rok 2024 nejméně u
- jednostopých vozidel a tříkolek 1,50 Kč,
- osobních silničních motorových vozidel 5,60 Kč.
Zvýšení za použití přívěsu a dvojnásobek za nákladní vozy
S 15% navýšením za použití přívěsu tak činí amortizační sazba za 1 km jízdy v r. 2024 6,44 Kč.
Základní náhrada za použití nákladního automobilu, autobusu nebo traktoru činí dvojnásobek sazby pro osobní auto, takže dosud v r. 2023: 10,40 Kč za 1 km jízdy a nově v r. 2024: 11,20 Kč za 1 km jízdy.
Pokud zaměstnanec použije firemní vozidlo a kupuje za vlastní peníze pohonné hmoty, má nárok jen na náhradu jejich ceny. Pokud však použije firemní kartu na nákup benzínu či nafty do firemního vozidla, poskytování jízdních náhrad samozřejmě odpadá.
Náhrada za spotřebované pohonné hmoty podle vyhlášky nebo podle účtenky
Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Cena benzínu, nafty, popř. elektřiny při použití elektromobilu může vyjít ze skutečné nákupní ceny, nebo z průměrné ceny předepsané vyhláškou.
Cenu pohonné hmoty totiž prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu na čerpací stanici, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Musí tedy jít o účtenku za nákup pohonných hmot relativně krátce předcházející pracovní cestě nebo z doby pracovní cesty. Prokazuje-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní cestou, protože něco natankoval dopředu před cestou, něco až při cestě, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen.
Jestliže zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli nákupním dokladem neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou vyhláškou. Zaměstnanec může podkladní doklad ztratit. (Měšec.cz)
ČLÁNKY DO MAILU