Ovoce místo almužny: Jak samoživitelka proměnila pomoc kamarádek v rodinnou značku

Z televize k marmeládám

Podle Alexandry bylo založení její farmy zvláštní a také trochu náhodou. Kolem roku 2015 byla samoživitelkou se dvěma dětmi a byla v televizním pořadu Farmář hledá ženu. Tehdy chtěla mít farmu i muže k tomu a velkým vzorem a inspirací jí byli rodiče, kteří farmařili, dařilo se jim a měli se rádi. Když jsem byla sama s dětmi, měla jsem kolem sebe spoustu kamarádek, které mi dávaly oblečení a věci na děti. Mně bylo hloupé, že mi pořád pomáhají. Jak jsem se seznámila s farmářem, na zahradě bylo nevyužité ovoce a já z něj začala dělat marmelády. Ty jsem za to oblečení dávala kamarádkám, vzpomíná s tím, že první byl chilli džem, co pod jiným názvem prodávají dodnes.

Když Alexandra přijela za rodiči a dala jim ochutnat, tak jí táta řekl, ať s tím něco dělá, když to takhle umí a zkusí to prodávat s tím, že nemusí být odkázána na pomoc druhých. Poté se odstěhovala právě za rodiči a s partnerem vyjeli na první trhy s dvěma produkty: právě marmeládou s chilli a želé z bezových květů. Mělo to velký úspěch a šlo o první krůčky.

Za výrobou marmelád stálo také to, že Alexandřin syn má poruchu autistického spektra. Tito lidé mají zúžený jídelníček a ona chtěla, aby do sebe dostal něco jiného. Když jsme začali jezdit po farmářských trzích, tak on najednou začal úplně rozkvétat a začal ochutnávat věci, protože mu voněly. A najednou vám dojde, že v obchodě, jak je chemie v potravinách, tak nevoní a jsou jiné, popisuje.

Dnes je Farma pod kaštany rodinnou firmou, kterou tvoří Alexandra a její tři děti Milan, Kateřina a Amálka. Každý má nějakou svou úlohu. Míla tím, že studuje polygrafii, tak pomáhá s designem Kačenka má stejně mlsný jazýček jako já, tak ochutnává a Amálka ochutnává také, hlavně sladké. Jinak pomáhají doma s etiketováním, stříháním čepiček a starší i prodávají na trhu, dodává Alexandra. A dále je zde ještě její sestra, která má poradní hlas.

Práce je se sběrem i sháněním

Alexandra přiznává, že nejvíce práce jim zabere sběr ovoce a dalších plodin jako je šípek, hloh, nebo jeřabiny. Kromě sběru je náročná i sháňka dobrého ovoce. Jak se stěhovali, tak neměli vlastní a ani nyní nemají úplně velké sady. Musejí tak shánět, co nevypěstují sami, a to od lokálních pěstitelů. Někdy je podle Alexandry opravdu těžké narazit na někoho, kdo má své ovoce. Někdy jim lidé nabízejí překupy například z Polska a touto cestou oni jít nechtějí.

Snaží se vyrábět z toho co je a dělat si zásoby. Dávají tak ovoce do mrazáku, aby byli schopni vyrábět po celý rok. Například loni bylo jen málo hrušek, a tak z nich prakticky skoro nic neměli. Když něco dojde, tak si lidé musejí počkat. Když se přes podzim prodá vánoční dýňová marmeláda a když nejsou dýně, tak prostě není. Lidé jsou zklamaní, ale tak to v přírodě je, podotýká Alexandra.

Hitem jsou cibulády

Farma pod Kaštany má hodně široký záběr a pořád se snaží přinášet něco nového. Alexandra s úsměvem říká, že se snaží zpracovat všechno, co se dá zavařit a může jít klidně o borovou šišku. Tedy od rybízu po kdouli. Pod dobroty z farmy tak spadají různé salsy, dipy, sladké marmelády, nakládané dobroty nebo sirupy. Hitem jsou cibulády. Těch mají momentálně sedm nebo osm druhů a Alexandra má v hlavě další dvě příchutě. Hodně mě lákají zeleninové věci, například z červené řepy nebo nakládaná mrkev pikantní. Aby lidi viděli, že to nemusí být jen o ovoci, ale že se třeba čatní dá použít v kuchyni. Učíme je trošičku rozšiřovat obzory, doplňuje Alexandra.

Nové produkty a kombinace vznikaly podle Alexandry tak, že buď za nimi někdo přišel s tím, že mu něco chutnalo nebo hodně věcí našli také na internetu. Někdy šlo také o momentální nápad. Specializují se na české ovoce, ale neodolali ani exotice. Mají například slunce ve skle, což je ananas, mango a chilli, a protože jim zbylo mango a nechtěl jej vyhodit. Nebo Alexandru napadlo, že by mohlo fungovat s růžovým pepřem. S chutěmi si hraje, přemýšlí a zkouší a někdy podle ní trvá dlouho, než něco vyladí. Když to chutná jí a Katce, pak ví, že to může jít do prodeje a pak jen sledují reakce lidí.

Občas Alexandru také něco trkne na internetu, ale na receptu jí něco nesedí, tak to nahradí něčím jiným. Recepty také počešťuje, kdy například u višně s whisky a s kávou nahradili whisky rumem. Podobně to bylo u lidmi poptávaného bacon džemu, který upravila podle českých chlapů tak, že do něj dala cibuli, špek a pivo a jde o jeden z jejich hitů. Kromě toho je unikátem marmeláda označovaná jako „Kořeněnej Slíva“ podle bývalého partnera. Šlo o starý recept z Anglie vyznačující se tím, že v něm byl dlouhý pepř a koňak. Ten nahradili slivovicí a přiblížili chutě opět do Česka.

• 
• 
• 

Dalších 19 fotografií

Akce volí podle cílovky

Alexandra se svou rodinou jezdí s produkty na spoustu akcí. Tím, že je samoživitelka a má na starosti tři děti, je to pro ni jeden z nejdůležitějších zdrojů příjmů. Jezdí přitom na různé slavnosti, nebo na hradní trhy, protože se jim neosvědčily farmářské trhy v pracovních dnech nebo nějaké kratší trhy. Tam totiž většinou chodí senioři a občas maminky, pro které jsou jejich výrobky ve vyšší cenové hladině. Alexandra chápe, že málokdo si je může v této době koupit. Dokonce jsme jednu dobu měli program pro maminky samoživitelky a platí to i dodnes. Kdyby se na mě jakákoliv maminka obrátila, jsem schopná jí marmeládku dát v nějakém programu za trošku jinou cenu, ale musím vědět, že je opravdu samoživitelka, popisuje s tím, že jejím snem vždycky bylo dětem dopřát něco zdravého.

Trhy si tedy vybírají podle toho, aby na nich byli úspěšní. Alexandra už ví, co není jejich cílová skupina a jezdí i dálky a vyplatí se jim to. Často jejich nabídku také tematicky přizpůsobují daným akcím a nabídli tak například cibulové čatní s tvarůžky, marmelády s mandlemi na slavnostech mandloní nebo levandulové dobroty.

Alexandra přiznává, že je náročné se živit jezděním na trhy. Je to práce od rána do večera před velkou akcí a poté je potřeba někam dojet a x hodin tam být. Už si však jezdění na trhy udělali jako koníček, zvlášť když s Alexandrou jezdí děti. S tím souvisí i výběr trhů, kdy se Alexandra vždy snaží, aby tam i pro děti bylo něco zajímavého. Když jedou do Edenu na Vysočině, můžou si tam děti projít skanzen a Amálka nějakou stezku, na mezinárodním folklorním festivalu zase slyší spoustu krásných věcí. Takže je to časově náročné, jak výroba, ježdění, nebo prodej. Někdy i fyzicky náročné, když ještě stavíte stánek a taháte ty bedny, ale my to máme strašně rádi, shrnuje Alexandra a podotýká, že je to náročné i co se týče vztahů, protože jí tato práce rozbourala všechny partnerské vztahy.

Liší se chutě i přístup

Podle Alexandry je to hodně zvláštní, ale vypozorovali, že každý kraj nebo i každý trh má v oblibě něco jiného. Někde jdou lidé více po chilli a pálivých produktech, jinde zase více po sladkých. Určitě však mají lidé rádi čokoládové věci, například višně s čokoládou. Někdy se najde trh, kde vůbec nejdou míchané věci a frčí ty jedno druhové a úplná klasika. Na jiném trhu, třeba teď v Rájci šla aronie a rakytník, říká Alexandra s podivem.

Sama má ráda trhy v Ostravě, které dělá jedna šikovná holčina. Ta si na tom zakládá, prodejce si vybírá a sama je také navštěvuje. Díky tomu tam jezdí opravdu jenom prodejci a pěstitelé, výrobci. Podle Alexandry je tam také vidět trošičku jiná struktura zákazníků, kteří si opravdu něco kupují s tím, že chtějí podpořit výrobce. Je to rozdíl od některých trhů, kde se lidé chodí jenom podívat. Tyto trhy jsou tedy speciální, všichni na ně rádi jezdí a mají i jedinečnou atmosféru.

Nechtějí být moc velcí

Alexandra přiznává, že by se chtěli dále rozvíjet, pořád udržet značku rodinnou a nebýt strašně velcí, což by mohlo zabít ducha a lásku výroby. Je podle ní ve hvězdách, jestli děti budou chtít pokračovat nebo budou mít jinou vizi. Chce pokračovat, mít e-shop, který se chystá, a sem tam nějakého odběratele do obchodů, aby mohla přibližovat lidem různé krásné chutě. Má spoustu nápadů na novinky, ale nemá na ně čas. Ve hře je například kořeněné želé z hroznového vína a hrušek, višně s koňakem nebo třešňová marmeláda s amarattem a v nejbližší budoucnosti levandulové dobroty na blížící se slavnosti.

Tip na další příběh

Jak strojní inženýr uspěl v gastronomii? Je za tím láska k jídlu i Japonsko

Radim Stráník opustil práci v automotive a pustil se do výroby fermentovaných omáček, které se používají hlavně jako zálivky do salátů. Spojila se tak jeho analytičnost s láskou k jídlu. Více v článku.

• 
• 
• 

Dalších 12 fotografií