Pomluva politika jako nový přestupek. Jak to ovlivní politické kampaně?

Co bude nově přestupkem?

Jak je podotknuto v důvodové zprávě, návrh zákona nepředstavuje novou právní úpravu, jde o kodifikaci pravidel. Právě zavedení nového přestupku spočívajícího ve zveřejnění zjevně nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace o volební straně nebo o jejím kandidátovi patří mezi nejdůležitější změny. Konkrétně je v návrhu zákona uvedeno, že se přestupku dopustí ten, kdo zveřejní zjevně nepravdivou nebo hrubě urážlivou informaci o kandidující volební straně nebo o jejím kandidátovi.

Důvodová zpráva k tomu dále uvádí, že úřad zodpovědný za kontrolu dodržování tohoto zákona (půjde o Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí) nebude zkoumat, zda porušení pravidla bylo způsobilé ovlivnit výsledek voleb. Smyslem nově zaváděného přestupku je chránit čistotu volební kampaně, tedy stanovit určitou hranici, jejíž překročení už představuje nepřípustné jednání ve volební kampani. Neznamená to, že každá nepravdivá informace o kandidátech zveřejněná před volbami bude přestupkem. Primárně musí jít o informaci zveřejněnou v rámci volební kampaně, tj. informaci, která obsahově i časově spadá do volební kampaně, doplňují zde s tím, že v potaz bude třeba vzít kontext zveřejněné informace, načasování, intenzitu a specifika období volební kampaně, kterou jsou charakteristická vyostřenými střety mezi kandidujícími subjekty, které se snaží získat podporu pro svůj program a podlomit důvěru k volebnímu soupeři.

Odborníci jsou skeptičtí

Podle Otta Eibla, politologa a specialisty na politický marketing, je tento návrh zákona v obecné rovině krok správným směrem a souhlasí s tím, že někomu, kdo lže a pomlouvá, by měly hrozit sankce. Přeci jen je politická kultura v České republice obhroublá, místy vulgární a nedůstojná, podotýká. Podobný názor má i Petr Lesenský, Founder & Owner společnosti LESENSKY.CZ. Podle něj je to snaha kultivovat politické prostředí, které se v poslední době s nástupem populismu takzvaně barbarizuje. Z jeho pohledu je tak dobře, že se něco takového děje. Přeci jen etika a morálka by měla mít prostor v každém segmentu společnosti, nejen v politice. Na druhou stranu v tom vidí i několik problematických věcí a komplikací.

Také podle Jaroslava Poláčka ze společnosti PRodukujeme specializující se na přípravu a vedení volebních kampaní je určitě namístě narovnání pravidel pro volební kampaně, protože je v tom podle něj „pěkný hokej“. Máme mnoho volebních zákonů a každá kampaň je v nich definována jinak. Současně se obává, že kampaně díky tomu zákonu nebudou čestnější. Během čtvrtstoletí, co kampaně vnímá a podílí se na nich, geometricky vzrostla řada povinností, nařízení a pravidel, která musí kandidát a jeho týmy dodržovat do té míry, že to může některé odrazovat od veřejné služby. Sledovat, jak se kampaně neustále zahušťují pravidly a povinnostmi, je trochu jako pozorovat, jak se křeček točí v kolečku. Velké úsilí, ale výsledek pochybný. Ani ty nepodepsané kampaně se nepodařilo odstranit, popisuje.

Karel Komínek, politický konzultant, stratég a zakladatel Institutu politického marketingu (IPM), je skeptický k faktickému dopadu takové úpravy. Možná podle něj může odradit jednotlivce, ale politické aktéry ne. Do kampaní pravděpodobně nezasáhne vůbec, protože největší smršť útočných zpráv přichází zpravidla v samém závěru kampaní, typicky poslední dva týdny. I kdyby úřady zvládly monitorovat kompletně celou kampaň (což je značně nerealistické) a dokázaly rozhodovat v řádu desítek hodin (což se určitě nestane), pořád budou mít nepravdivé informace dramaticky větší vliv než jejich oprava. Vše se tedy bude řešit ex-post, stejně jako prohřešky proti současné právní úpravě z minulých kampaní, dodává.

Soutěž politických sil v České republice má být svobodná, neboť jen tak mohou volby skutečně odrážet rozložení sil a názorů ve společnosti. Pravidel a podmínek tuto soutěž omezujících tak není mnoho, přesto existuje například regulace nákladů na kampaň či omezení výše darů politickým stranám, zmiňuje Kryštof Doležal, právník z Transparency International – Česká republika s tím, že tato omezení mají dle zákonodárce směřovat k určité rovnosti zbraní a tedy právě k dlouhodobě udržitelné a stabilní politické soutěži. Ke stejnému cíli má pak sloužit i nová regulace pomluv a lží v kampani. Je podle něj důležité, aby nešlo o regulaci způsobující zamražení a ustrnutí politické diskuze, ale pouze o regulaci působící jako jakási výstraha pro zúčastněné aktéry.

Pro úřad to nebude jednoduché

Jak podotýká Jaroslav Poláček, kontrolní úřad bude reagovat na podněty, které dostane.  A také předkladatel zákona jen odhaduje, co to reálně bude znamenat, a navyšuje počet zaměstnanců úřadu. Úřad bude muset zvládnout povinnosti dané mu zákonem. Jen mohou narůst jeho náklady a ty platíme z daní, dodává. Podle Karla Komínka ani při navýšení nebude realistické, aby úřad zvládl kontrolovat vše, zejména pokud by měl monitorovat sociální sítě, hromadné e-maily a podobně.

Petr Lesenský v této souvislosti zmiňuje, jak médii proběhla informace o tom, že s tímto návrhem má problém ministerstvo financí, které předpokládá, že dohledový úřad by měl kvůli podstatnému rozšíření své agendy přijmout patnáct lidí většinou s právnickým vzděláním a jeho rozpočet by se musel navýšit o skoro 16 milionů korun ročně.

U posuzování pravdivosti a urážlivosti je to pak podle něj jako ve všech případech, kdy se posuzuje pravda, lež, etika, morálka nebo spravedlnost. Výjimečně je něco stoprocentně jednoznačné a svou roli hraje i nadsázka, vždy bude jedna strana ukřivděná. S tím podle něj souvisí i to, jak se soudy k těmto výrokům staví. Když judikatura projednávala výroky Andreje Babiše o tom, že Piráti nastěhují migranty do chalup, nebo když podobné tvrzení předvedl Miloš Zeman v prezidentské kampani, kde bojoval s Jiřím Drahošem, soud tyto výroky považoval za akceptovatelné, vzpomíná.

Kryštof Doležal uvádí, že úřad může postupovat selektivně a řešit jen ty nejpalčivější problémy. Takovým postupem však může být opět nalomena legitimita celé regulace, neboť co projde jednomu, nemusí projít jinému. To podle něj sice známe opět třeba i z oblasti dopravních přestupků, v případě politické soutěže se však přeci jen jedná o oblast poněkud citlivější, a to i z hlediska základních práv.

Podle Otta Leibla záleží také na tom, na jakou úroveň se při kontrolách půjde. Zda se budou držet pouze „oficiální“/stranické komunikace, nebo sestoupí na úroveň voličů a fanoušků (tam by hrál roli zřejmě dosah takových sdělení šířený jednotlivci). V prvním případě by na to podle něj šlo dohlédnout i za pomoci AI nástrojů, ale u veřejné sféry je možné, že něco unikne.

Přečtěte si také:

Politické kampaně 2025: ANO slíbí zvýšení důchodů, pouhý „Antibabiš“ je slepá cesta

Problémem může být i čas

Karlu Komínkovi se v současnosti použitá formulace zdá velmi obecná a zdá se tedy, že bude značně záležet na výkladu úředníků. Zároveň si však nedovede úplně představit, jestli vůbec existuje lepší způsob, jak něco podobného zadefinovat. Také Otto Leibl si myslí, že prokazování závažnosti bude velmi obtížné a výsledek může vyvolat zdání nahodilosti. Kdy přestává být lež lží a je závažnou lží či hrubou urážkou? Do rozhodování bude zasahovat celá řada proměnných, které situaci dále ztíží (a jistě se povede debata o tom, komu úředníci vlastně straní), upřesňuje.

Podle Kryštofa Doležala se jedná o nástroj, který může být státní mocí potenciálně zneužitelný proti nepohodlným aktérům. Jako mnohem větší praktický problém vidí samotné posuzování toho, co je a není lež. Interpretace okolního světa totiž mohou být jednoznačné a ověřitelné, ale také subjektivně zabarvené a pocitové, což je v souladu s lidskou přirozeností. Jistě tak bude namístě zdrženlivost dohledového úřadu při aplikaci této právní úpravy, což vyvolává pochybnosti o její opodstatněnosti, zdůrazňuje.

Jaroslav Poláček jako problematické vnímá milionové náklady spojené s návrhem i riziko vzniku více soudních sporů. Ze zkušenosti vím, že antikampaně se často objevují týden před volbami. Stihne na ně reagovat soud nebo úřad? Celý ten návrh působí trochu jako auto bez brzd. Má potenciál, ale jakmile se dostane do pohybu, může nadělat víc škody než užitku, myslí si.

Také Petr Lesenský si všiml, že podle návrhu musí úřad rozhodnout do 60 dnů, což je standardní lhůta. Během politické kampaně je to problém, protože nejostřejší výroky si politické subjekty nechávají až na horkou část kampaně, tedy na poslední měsíc před volbami. Jestli podle něj úřad rozhodne až po dvou měsících s tím, že po vynesení rozhodnutí bude celá řada odvolání, tak to všechno trošku postrádá smysl. 

Kromě toho horní hranice přestupku jsou dva miliony korun, což pro největší politické hráče není až tak velká suma. Ve volbách se hraje o mnohem víc, takže tato novela bezesporu více ovlivní menší politické subjekty, které by tato pokuta mohla finančně zruinovat, podotýká.

Změní zákon volební kampaně?

Petr Lesenský si nemyslí, že by zákon byl nějaký „gamechanger“, tedy něco, co by výrazně měnilo hru. „Jak bylo zmíněno, kvůli táhlým soudním procesům, poměrně nízké horní hranici přestupku a nejasnému výkladu práva budou strany ochotny jít do risku,“ připomíná. Ani v z Transparency International nepředpokládají, že by vliv nové regulace na volební kampaně měl být nějak zásadní. Dnes existují nástroje, kterými se lze proti lžím a pomluvám v určité rovině bránit, například prostřednictvím žalob na ochranu osobnosti nebo trestních oznámení pro pomluvu.

Podle Otty Leibla by strany v ideálním případě měly být o něco uvážlivější v útocích na jejich konkurenty. Na druhou stranu si však mohou při vyhrocených a vyrovnaných volbách spočítat, že i případná pokuta ve výši několika milionů korun se může stát docela dobrou investicí. Předpokládám, že hodnotit obsah kampaní se v reálném čase nestihne, proto budou rozhodnutí o přestupku chodit až po volbách, doplňuje.

Spíš by to kandidáty znejistilo. Současná debata v médiích ukazuje na to, že hranice je v této oblasti obzvláště tenká, říká Jaroslav Poláček s tím, že určitě budou mít z návrhu radost právníci, kteří budou mít víc práce. A výhodu podle něj budou mít ti, kteří na ně budou mít prostředky.

Očekávají se spory i změny zákona

Karel Komínek se obává, že dopady tohoto zákona budou velmi limitované. Aktuálně se podle něj zdá, že se bude vztahovat na všechny občany, může tedy odradit jednotlivce, ale určitě neodradí další aktéry a politické strany. Bylo by ale pěkné, kdyby se zlepšila kultura veřejného prostoru a kampaní. Jestli je to správná a hlavně funkční cesta, ukáže až čas. Osobně jsem k takto obecné formulaci zákona skeptický. Velkou změnu tedy nečekám. Rád se ale budu plést, přidává Otto Leibl.

Jaroslav Poláček zmiňuje, že velbloud je kůň, který prošel Parlamentem a tenhle návrh Parlamentem pořád ještě neprošel. Pokud podle něj budeme předpokládat, že se legislativní návrh nezmění, dojde ke sjednocení pravidel kampaní, což vítá. A je to dobře pro kandidáty i voliče. Petr Lesenský připomíná, že novela bude prakticky platit až pro rok 2028, kdy budeme vybírat nového prezidenta, krajské samosprávy a třetinu Senátu. Do té doby ale předpokládám, že se volební zákon ještě změní. Pokud bude platit výše navrhovaný, nemyslím si, že by politickou kulturu nějak výrazně změnil, dodává.

Podle Kryštofa Doležala povede zákon k celé řadě sporů a nejasností, a to s ohledem na to, že politický boj bývá bojem nelítostným. Doplňuje, že zvyšování politické kultury je rozhodně něčím, co je v České republice zapotřebí. Represe ve vztahu k aktérům však nejsou tím, co by takových cílů dosahovalo nejúčinněji, a to zejména proto, že potírají pouze důsledek problému, nikoliv jeho příčinu. Jako mnohem důležitější se tak jeví to, co jsou občané a voliči ochotni u kandidátů tolerovat.  Přičemž fakt, že ten či onen kandidát za svůj výrok obdržel pokutu, na takové představě nejspíš nic nezmění, uzavírá.