Zuzana Okaa-Onwuogu žije v Čechách, ale má manžela z Nigérie. Každý rok tam jezdí hlavně za rodinou, ale také proto, že tam v budoucnu plánují žít. Pod značkou Ada nne prodává africké látky i dělá osvětu.
Co se dozvíte v článku
Sázka na skladnost
Internetový obchod s africkými látkami Ada nne zakládala Zuzana jako nízkonákladový. Začala s ním teprve před dvěma lety, kdy zakládala web a musela jej zaplnit nějakými články. Vše si dělá sama. Vždycky jsem chtěla něco dovážet z Nigérie, ale tam moc věcí není a většinou jsou hodně rozměrné. Látky jsou za prvé hrozně hezké a za druhé jsou skladné, což je skvělé z hlediska logistiky,
vysvětluje na úvod.
Přesto se impulz, něco dovážet a zaměřit se na látky, objevil až po několika letech, co do Afriky jezdili. Zatím to tedy Zuzana podle jejich slov zkouší a moc tomu nedává s tím, že k tomu musí pracovat i jinak. Ale třeba se to chytí a bude se to lidem líbit,
doufá. Dále prozrazuje, že zboží zatím zaujalo buď cestovatele, anebo lidi, kteří mají s Nigérií něco do činění, například tam mají rodinu. Ještě nechytila svoji cílovou skupinu, která by oslovila ženy, co dneska umí šít, protože mladých holek to moc neumí. Netlačím na pilu, takže ani nemám placené reklamy a zkouším to organicky,
doplňuje.
Zuzana tím, že je pořád na začátku, tak se podle svých slov bojí úplně všeho. Nemá ráda propagaci, kde se musí natáčet, protože podle ní, když neukážete svůj obličej, tak to lidi většinou nezajímá. Navíc má morální problém s tím, že když chce ukazovat něco z afrického prostředí, tak nerada natáčí něco, co není úplně vhodné ukazovat na kameru. Například, když vidí někoho, kdo se nemá dobře a je opravdu chudý. V poslední době je spousta lidí, kteří hodně cestují a natáčí různě ve slumech a nedělá jim to problém. Mně to naopak problém dělá, takže když natáčím, tak jen když vím, že si to můžu dovolit a ty lidi tím neponížím nebo neurazím,
zdůrazňuje.
Nejdůležitější je důvěra
Volba na látky padla mimo jiné proto, že kdyby Zuzana chtěla dovážet například kosmetiku, tak by tam nastal problém s certifikací. Na každou šarži by musela mít testy, což by bylo hodně drahé. U látek to není potřeba, což je velká výhoda. Tenkrát jsem měla vizi, že bych spolupracovala s českými ženami, které by z látek něco tvořily a ty produkty by se pak prodávaly, ale zatím jsem na ně nenarazila. Ale bylo by to hezké,
zamýšlí se Zuzana.
Tím, že se látky zatím neprodávají ve velkých objemech, bere Zuzana a její rodina kufr navíc. Kdyby se toto maličké podnikání rozjelo, tak má samozřejmě cesty, jak do České republiky dostat látky rychleji. Dají se poslat i letecky, tedy jen jako balíček, kvůli kterému nikdo nemusí jezdit do Nigérie.
Zuzana popisuje, že u podnikání mezi rozvojovými zeměmi je největší problém v tom, že když pro ni někdo látky nakupuje nebo když s někým spolupracuje, je tam velmi důležitá důvěra. Musíte tam mít někoho, na koho se opravdu dá spolehnout a tyto kontakty se strašně těžce shání. Oni mají výhodu, že tam mají rodinu. Většina těchto podnikání ztroskotá na tom, že to tam například začnou rozkrádat, a to včetně charit, které jsou zaměřeny na tyto státy. Takže nejdůležitější je mít někoho, komu tam můžete důvěřovat,
uvádí.
Podpora místních, ne velkoskladů
Látky, které Zuzana prodává, jsou označovány jako Wax print nebo Ankara. Původně se vyráběly v 18. nebo 19. století v Holandsku a Afričané si je osvojili proto, že jim pestré barvy hodně sluší. Dováželi se tam a oni si z nich udělali jejich tradiční. Začali do nich také propisovat své vzory a vyrábí je tam. Některé látky jsou tam dovážené bohužel i z Asie, ale většinou to poznáte, protože ty látky nejsou kvalitní, není to stoprocentní bavlna a látka navíc není na obou stranách stejná,
popisuje Zuzana a přidává, že přemýšlela nad tím, že by si nechala udělat certifikaci Fairtrade.
Tato certifikace však funguje tak, že musíte zboží odebírat přímo od výrobců, aby měli nějaké kontrolní nástroje. To Zuzana chápe, ale vize jejího e-shopu je založena na tom, že se přijde na trh a látky se koupí přímo od prodavaček. Ty si látky sice berou z velkovýroby, ale pak je prodávají na tržištích. A to je přesně to, co chce Zuzana podporovat: místní prodejce a ne velkoobchody. Vyplatí se to, když prodáváte kafe a máte ho přímo od velkovýrobce, ale tady u látek je to trochu jinak,
shrnuje.
Látka jako příběh
Látky jsou v Africe využívané jinak, než jsme u nás zvyklí. Je to pro ně víc než látka. Před každou akcí se sejde komunita, vybere si druh látky, diskutují, proč zrovna takový vzor a pak ho nakoupí ve velkém, aby si na danou příležitost nechali ušít tradiční šaty pro všechny. Příležitostí může být svatba, nějaké akce v kostele nebo i pohřby. Ty se tam podle Zuzany od svateb příliš neliší a nejde mezi nimi mnohdy poznat rozdíl. Šaty přitom nemusejí být všechny stejné. Každá žena si nechá udělat střih, který jí sluší a látkou tak vyjadřují mnohem více.
Na tržištích se látky prodávají po jardech a to buď po šesti nebo dvanácti. Jedná se o balíček, kdy ten po šesti jardech vyjde na jeden nebo dva obleky. Afričané jich tedy kupují například dvacet balení. Nejedná se tedy o metráž. Zuzaně tak stačí, když přijde a vybere si jeden nebo dva balíčky.
Nucené podnikání v praxi
V rámci Ada nne má Zuzana vytipované zatím čtyři prodejkyně: tři v Lagosu a jednu v Oce. To je jihovýchod Nigérie, takže tam jsou látky dražší, protože je čeká cesta z Lagosu, o kterou se ta cena navyšuje,
popisuje Zuzana. Prodejkyně jsou většinou maminky s menšími dětmi. Zuzana nemá jejich fotky, protože je složité je od nich dostat a je tam vše složitější pokud jde o dopravu. Kontakt s nimi má přes ženu, která jí to zařizuje.
Najít takové konkrétní lidi není problém, protože prodejkyň je spousta. Podle Zuzany záleží na vás, koho si vyberete, kdo je vám sympatický a u koho si myslíte, že to má smysl. Ona vybírala podle sympatií i podle nabídky s tím, že hledali mladší ženy s dětmi. Tyto ženy na tržištích neprodávají proto, že by neměly vzdělání, ale jelikož je tam málo práce, funguje tam něco, čemu se říká nucené podnikání. Ono vám nic jiného nezbývá, než podnikat. Můžete být vysokoškolačka s magisterským titulem a nakonec zjistíte, že práci neseženete a stejně musíte jít na ten trh a aspoň něco prodávat,
doplňuje Zuzana. Z toho důvodu podporují právě mladé ženy, které se chtějí přičinit v rodinném rozpočtu.
Při výběru látek musí Zuzana hodně improvizovat, ale vybírá hlavně podle oka. U várky, co má doma, dělaly videohovory, kde jí ženy ukazovaly látky nebo jí i posílaly videa a ona je musela stopnout a poslat jim, jakou látku chce. Prodejkyně přitom nemají stále vzory, mění se s každou sezónou. A trochu se mění i struktura látky. Jak vysvětluje Zuzana, vždy je to bavlna, ale na omak je někdy těžší, jindy lehčí, a to podle toho, jak je látka utkaná. I podle toho tedy musí vybírat a řídit se tím, co je zrovna na trhu.
Tradice v každém vzoru
Na e-shopu má Zuzana u každé látky její popis obsahující plno zajímavých informací nejen o vzorech. Já se většinou bavím s těmi ženami, které tam žijí a bavíme se o těch látkách a oni mi pak radí, co do toho popisku dát, protože je pro mě trošku složitější zjistit ty významy látek,
dodává.
Ženy si tyto látky vybírají právě ne podle barev, ale podle významů, což se Zuzana snaží zprostředkovat i českým zákazníkům. Teprve se podle ní uvidí, jestli se dá přenést tyto tradice. Chtěla by navíc ukázat, že existují národy a státy, kde se tradice hodně dodržují a potrpí si na ně. Nigérijci, když žijí kdekoliv po světě, tak když na to mají peníze, opravdu se snaží každý rok na Vánoce vrátit se za rodinou. A většinou je i živí a podporují. To je podle mě jinak než u nás,
zmiňuje dále Zuzana.
Víc než jen zisk
Kromě afrických látek samotných jsou v nabídce e-shopu i hotové výrobky jako jsou čelenky nebo africké šátky na nošení dětí. U nich by byla Zuzana ráda, aby se uchytily, protože je to jedna z mála věcí, kterou zvládne ušít bez chyb. Já šiju, ale spíše doma a zjišťuju, že to asi nikdy nebude na to, abych ušila něco, co bych se nemusela bát někomu prodat,
přiznává s úsměvem. Navíc na šití nemá dostatek času, protože má velkou rodinu.
U šátků dělala i testování ve spolupráci s dalšími ženami, jestli jako nosítka opravdu vydrží a jsou pevná. Ženy byly z facebookové skupiny nosiček, kde jsou maminky, co šátky testují. Posílají jim je i firmy, oni je testují a pak dají recenzi, co je na nosítkách dobře nebo špatně. Zuzana nosítka holkám nechala, ale příliš objednávek jí to nepřineslo.
Ona si však myslí, že ne každý byznys musí být kvůli výdělkům. Podle ní to třeba spousta podnikatelů nepochopí, ale ji to strašně baví a ráda předává některé informace. Baví ji to, i kdyby to psala jenom pro pár lidí. Některé rodiny, co jsou tady, co se do Afriky třeba nedostanou, protože letět tam vyjde opravdu šíleně draho, to rádi čtou a sosají z toho informace. A já je pořád nějak udržuju v tom, aby měli nějaké spojení s Nigérií. A to se mi na tom líbí možná víc než celé podnikání,
zdůrazňuje závěrem.
Tip na další příběh
U dědečkova stavu našla smysl. V Bílých Karpatech oživuje unikátní tkaní
U tkalcovského stavu sedávala Hana Buchtelová už jako dítě. Dnes oživuje unikátní horňáckou činovat a dokazuje, že poctivé řemeslo má své místo i v době AI. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU