Ve světě je hudební nástroj známý jako Happy Drum, Vladimir Jerechynsky jej vyrábí pod názvem Buben Štěstí. Je určen jak pro relaxaci nebo meditaci, tak pro kreativitu.
Co se dozvíte v článku
Štěstí v každém okamžiku
Vladimir Jerechynsky žije v České republice od dvaceti let, přijel sem pracovat po vojně. Od stavebnictví se dostal k vlastnímu byznysu, který tehdy měl na Ukrajině. Jak sám říká, s prací to trochu přehnal, protože jej trefila mrtvička. Ochrnul mu tehdy obličej a také ruka. Pochopil, že v tom stavu nemůže pokračovat ve stávajícím podnikání. Vrátil se tedy do Čech, kde měl dům a rodinu, ale zjistil, že se zde nemůže vyléčit.
Hledal proto nějakou alternativu a vzpomněl si na babičku, která k léčení doporučovala používat zvony. Na internetu objevil hudební nástroje podobné bubínkům založené na principu zvonění vydávající vibrace. Když jsem je slyšel a viděl, tak jsem si říkal, že je to něco, co mě může vyléčit. Na Ukrajině jsem objevil člověka, který takové bubínky vyráběl. Pod jeho vedením jsem vyrobil pět těchto hudebních nástrojů,
vzpomíná.
Když hrál na bubínek, tak ztratil pojem o čase a měl klid v hlavě. Do té doby nedokázal v klidu sedět a nepřemýšlet, a to i přesto, že jezdil na různé akce spojené s jógou a meditací. Také se mu při hraní uvolňoval obličej a bylo mu lépe. Navíc udělal další změny ve svém životě a pochopil, že bubínek nějakým způsobem funguje. Jeho hlavním cílem tedy bylo být v pohodě a mít štěstí v každém okamžiku. To chtěl zprostředkovat i ostatním.
Crowdfunding, který vyšel
Vladimirův syn mu poradil, že existuje crowdfundingový portál Indiegogo, přes který by mohli bubínky dostat k lidem. Jelikož uměl dobře anglicky, sedl si na židli, vzal bubínek a vysvětlil, o co se jedná. Nemluvil o vyléčení Vladimira, ale například o tom, jak je to nástroj nového tisíciletí a jak na něj dokáže hrát každý. Kromě zveřejnění videa na serveru, rozeslali bubínky také několika Youtuberům. Jedno z videí nasbíralo rekordní počet shlédnutí a přišlo více než tisíc objednávek na bubínky. Byl jsem tehdy v šoku a nevěděl jsem, co mám dělat, protože bubínky v tu dobu nikdo nevyráběl. Dělaly se ze starých plynových bomb, protože nové vůbec nehrály, zatímco ty staré měly perfektní zvuk. Jel jsem pro ně proto na Ukrajinu a posléze zjišťoval, že každý bubínek hraje jinak,
popisuje Vladimir.
Bubínky proto Vladimir začal vyrábět znovu, tentokrát v Polsku, a to ze železa. To však také nebylo ono a zvuk nebyl správný. Od dalšího odborníka pak zjistil, že musí mít čisté železo, co nemá paměť a není unavené. Teprve tak bude mít ten správný zvuk. V Evropě takové železo není dostupné, a nakonec jej Vladimir objevil v Rusku. Když jsem přivezl nějaké železo sem, zjistil jsem, že tady nejsou takzvané pomaloběžné lisy, u kterých železo netrpí. Takový stroj jsem našel v Bělorusku a tam bubínky lisoval. Dále jsem musel používat laser, který byl k železu šetrný a používaly jej u nás některé automobilky. Lepší to však bylo v Polsku, kde jsem výrobu s laserem přesunul,
prozrazuje Vladimir.
Jak se první bubínky dostaly k zájemcům o ně, dostal Vladimir asi 300 dopisů od různých lidí s tím, jaké mají zkušenosti s bubínky a co pro ně znamenají. Bral jsem to vážně a říkal jsem si, že to lidem opravdu nějak pomáhá. Začal jsem je dělat dál, do starého života už jsem se nevrhnul a dá se říct, že mi bubínek také změnil život,
shrnuje Vladimir.
Malé i velké bubínky
Buben Štěstí nyní nabízí velké bubínky, co váží kolem pěti kilogramů a mají různé otvory nahoře, a malé bubínky. Ty na začátku vyráběli pro děti, protože jsou lehké. Později však zjistili, že malé děti mají rády velké bubínky a dospělí zase ty malé, protože si je můžou kamkoliv vzít s sebou a dětem se zase líbí silný zvuk velkého bubínku. Velký bubínek má obrovskou rezonanci a nadrozměr, zatímco ten malý je spíše hračka, na kterou si člověk zahraje. Také hraje perfektně a má krásný zvuk, ale ne takovou kapacitu.
Nejprve také chtěli bubínky vyrábět pro děti a chodili tak s nimi do školek a ukazovali učitelkám, co to dělá s dětmi a jak je mohou využít. Kromě toho se s bubínky dají dělat takzvané vibrační masáže, kdy se člověku bubínek položí na záda a hraje se na něj. Ten člověk začíná vnímat svoje tělo. Já jsem hodně logický a moje přítelkyně Dáša je spíše kosmická. Celý život dělá psychoterapie a viděla ve svém životě spoustu věcí a dává tomu zase jiný rozměr,
potvrzuje Vladimir.
Vladimir si myslí, že každý člověk může bubínky vnímat a cítit jinak, a proto se jim nikde nesnaží doporučovat, jaký bubínek si mají vybrat. Říkám lidem, že oni se na ně musí podívat a cítit nebo se vnitřně nějak zeptat, který chtějí,
doplňuje s tím, že lidé bohužel vybírají spíše podle své peněženky. Bubínky vyrábí dál, ale moc to nežene s tím, že se zatím vše prodává samo. Připravuji akci, že bych chtěl prodávat po celé Evropě a říkal jsem si, že možná udělám znovu nějaký crowdfunding na malé bubínky, aby se dostaly mezi lidi,
dodává.
Nejlepší jsou ti, co si nevěří
Lidé, co si kupují bubínky, jsou podle Vladimira různí. Jednu dobu je hodně kupovali důchodci, pak byla vlna, že se hodně kupovaly jako dárek, ať už na Vánoce nebo na Nový rok. Jednou je hodně kupovali podnikatelé, což pro mě bylo obrovské překvapení. Slyšel jsem, že jeden člověk s nimi jezdil na teambuildingy a stavěl podle nich týmy. Viděl, kdo může spolupracovat, protože jim to dohromady hraje,
doplňuje Vladimir Jerechynsky.
Mezi zákazníky patří i hudebníci, ale podle Vladimira jsou nejlepšími zákazníky obyčejní lidé, kteří si nevěří a říkají, že neumějí hrát a nemají hudební sluch. Pro ně je to nejlepší, protože když vezmou paličky a začnou ťukat a vytvářet nějakou melodii, tak je to úplně vystřelí. To je to, co pomáhá dětem: věřit v sebe, že něco umí a dokážou,
vysvětluje dále. Právě takovým lidem pak Vladimir říká, ať to rozvíjí, hrají častěji, zkusí zahrát svému okolí nebo se někde ukázat a podobně. Zkrátka, ať ukážou, co umí a pochlubí se tím, protože na tom není nic špatného.
U hudebníků je to tak, že si vezmou bubínek a hned začnou hrát nějakou melodii, například Ovčáky čtveráky a pak pochopí, že bubínek není úplně hudební nástroj jako kytara. Tady se spíše jedná o intuici, že člověk začne vnímat zvuky na jiné úrovni,
popisuje Vladimrr. Samotnému mu dlouho trvá, než přestane přemýšlet a začne blbnout. Sám tomu říká blbnovat a ne bubnovat, protože mu to jednou řekla nějaká babička a je to podle něj přesné označení. Vždycky říkám, že nejlepší hudebník zavře oči a hraje třeba na kytaru sám pro sebe, ne pro ostatní,
upřesňuje.
Mandaly a bubínky se našly
Bubínky nyní maluje Vladimirova partnerka Dáša. Ta si k němu jednou přijela s kamarádkou vybírat bubínky, dva si odvezla a brzy mu napsala, že chce třetí a že mu může ukázat, co dělá ona. Přivezla tehdy obraz a já říkám, že je to skvělé a líbí se mi to, nechcete mě malovat bubínky? Do té doby mi je malovala dcera a moc jí to nešlo. Tak Dáša přijela malovat bubínky a už tady zůstala. Bubínky našly mandaly a mandaly našly bubínky,
směje se Vladimir.
Nemaluje však hodně vzorů, protože by měli problémy se skladováním. Navíc se setkávali s tím, že si lidé koupili nějaký bubínek a vadilo jim, že není úplně stejný jako ten, co viděli například u kamarádky. Rozhodli se tedy vyrábět vždy nějakou sérii bubínků, kde budou stejné vzory. Ale Dáša to nemá ráda. Vždy mi říká, že na každých deset bubínků, které namaluje stejně, musí namalovat alespoň jeden nebo dva tak, jak se jí chce,
přiznává Vladimir. Na trhy pak vozí právě tyto, zatímco na webových stránkách prodávají spíše ty v sériích.
Pokud člověk přijde osobně, tak mu Vladimir ukáže všechny bubínky a říká, ať vybírají podle pocitu. Říkám hrajte a uvidíte, co to s vámi udělá. Každý člověk se nacítí. Hodně často se lidé rozpláčou. Neví proč, ale říkají, že je to ono, že to jen ten bubínek, který sháněli,
doplňuje Vladimir.
K bubínkům je třeba koupit paličky, protože každý neumí hrát prsty. Je to podle Vladimira náročná věc a pokud je člověk zabrzdí, bubínek nehraje. Je potřeba udělat rychlý dotek, s čímž pomáhá palička mající na konci takový míček. Paličky je také nutné držet volně, protože když je člověk drží pevně, tak zabrzdění není tak rychlé. Podle Vladimira je zajímavé, že dětem to jde okamžitě, ale dospělým ne, protože potřebují musejí mít vše pod kontrolou a držet to pevně. Dále Buben Štěstí nabízí k velkým bubínkům nálepku v podobě magnetu, kterou se zakryje otvor. Bubínek totiž hodně rezonuje a například v nějaké malé místnosti by vibrace mohly být nepříjemné.
Nechce prodávat nepotřebné věci
Vladimir popisuje, že nedávno zkoušel dělat reklamu na sociální síti, ale i když s tím má zkušenosti, tak se mu to v tomto případě neosvědčilo. Vždycky říkám, že bubínek je jako dítě nebo jako partner, že si najde cestu ke konkrétnímu člověku. Nechci prodávat lidem dárky nebo nepotřebné věci, těch je teď strašně moc a lidé jsou přehlcení,
podotýká s tím, že levou zadní by podle něj lidé nakoupili bubínky, kdyby napsal, že jsou léčivé. To však nedělá, protože si myslí, že to není fér. Nejsou to léčivé nástroje pro všechny. Aby se člověk vyléčil, musí mít víru, odhodlanost a podobně. Musí udělat nějaké kroky, které jsou mimo jeho komfort nebo obvyklou cestu. To lidé většinou nechápou a nechtějí dělat razantní kroky,
zdůrazňuje.
Místo reklamy tedy Vladimir Jerechynsky vymyslel referenční program. V rámci něj každý člověk, který koupil bubínek, dostane svůj kód pro doporučování ostatním lidem. Když pak doporučí pět bubínků, které si někdo koupí, dostane další zdarma. Ten bude moci prodat nebo darovat blízkým. Už nyní se z 99 % bubínky prodávají na základě doporučení od dalších lidí a toto je podle Vladimira správná cesta, aby se bubínky dostaly ke správným lidem do správných domů. Když člověk bubínek vyzkouší a uvěří druhému člověku, tak to podle mě může fungovat správně a ne že se na bubínek bude jen prášit někde na poličce jako na nepotřebnou věc,
uzavírá.
Tip na další příběh
Chtěla se vrátit zpět ke kořenům. Z darů přírody tak vyrábí ovocné a bylinkové sirupy
Lada Čuříková měla několik let květinářství, ale začala cítit, že to není ono. Našla se ve výrobě kvalitních a chutných sirupů. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU