Jeden příspěvek na sociální síti o cenách přinesl spoustu názorů o celém Knihobotu a jeho fungování, které se posléze dostaly i do mediálního prostoru a vyžadovaly vyjádření vedení společnosti.
Co se dozvíte v článku
Spisovatelka spustila lavinu
Vše odstartovalo příspěvkem spisovatelky Niny Špitálníkové na Instagramu, ve kterém veřejně vyzvala k bojkotu Knihobotu a použila hashtag stopknihobotu. Uvádí v něm, že se Knihobot se oficiálně změnil z recyklačního projektu na recyklátor důvěry
a vyzývá lidi, ať podporují radši antikvariáty, půjčují si knihy v knihovnách nebo mění mezi sebou. Dále zmiňuje, že její sešit Deníky ze Severní Koreje, který napsala jako doprovodný materiál k DONIO sbírky a je tak bez ISBN a jinak neprodejný, prodává Knihobot za cenu přes čtyři tisíce. Bez ISBN. Bez distribuce. Bez povolení,
doplnila.
Příspěvek vyvolal mnoho reakcí s různými názory. Především další autoři a lidé z knižního světa byli rádi, že Nina Špitálníková téma otevřela a podpořili ji. Někteří se Knihobotu zastávali s tím, že jedna věc je nabídka a druhá poptávka a je na lidech, jestli si to koupí. Jedna uživatelka například zmiňovala, že si lidé pletou antikvariáty se sekáčem, kde je možné si nabrat nejlepší kousky za pár korun a popisuje, že cenu v antikvariátech určuje zájem trhu.
K situaci se na Instagramu vyjádřil také Knihobot, který uvedl, že jej postoj Niny Špitálníkové mrzí, ale respektují jej. Kniha byla podle nich algoritmem naceněna podle Trhu knih, kde se stejná kniha (s podpisem autorky) nabízí za 5 000 Kč. V tomto případě byla v knize jen vpiska a ne podpis, proto došlo k přecenění. Občas se to stane a hodně nám pomáhá, když nám dáváte ohledně špatného nacenění vědět. Jsme pak schopni algoritmus zlepšovat. Běžná cena této vaší knihy je u nás na Knihobotu kolem 1200 – 1800 Kč, totu cenu stanovuje trh – tedy nabídka a poptávka. Jak jsem již psala výše, náš algoritmus si ceny nevymýšlí, ale reaguje na tržní prostředí,
dodávají dále v komentáři.
Ceny nebyly jediným problémem
Stížnostmi na stanovování cen a prodej titulů to však neskončilo. Už pod původním příspěvkem se začaly objevovat komentáře o pracovních podmínkách v Knihobotu. Jedna uživatelka například popisovala, že mluvila s pár lidmi, co tam pracovali a popisovali „dost psycho kontrolní systém, který má maximalizovat vaši produktivitu, zatímco samozřejmě berete nedůstojnou mzdu“. To jí potvrdili v komentáři další lidé.
Nina Špitálníková následně přidala další příspěvek s tím, že netušila, co všechno její příspěvek vyvolá, rozjede a otevře. Přišlo jí několik anonymních zpráv, které se také rozhodla sdílet. Jejich obsah se netýkal jen pracovních podmínek, ale také osudu vyřazených knih, které mají být podle jedné ze zpráv venku před skladem na paletách, kde na ně prší nebo se sypou do něčeho, co vypadá jako kontejner
.
V komentáři k tomuto příspěvku Knihobot uvádí, že děkuje za otevřenou zpětnou vazbu a vysvětluje, že náročnost práce v Knihobotu komunikují od začátku naprosto transparentně – mluví o normách, tempu i systému odměn a ví, že tahle práce není pro každého. Každý brigádník má deset směn na zaučení, během kterých má prostor se do práce dostat a zjistit, jestli mu vyhovuje. Ti, kteří pracují nadstandardně, mají bonusy a odměny,
píši například a doplňují, že knihy vyřazují ve chvíli, kdy jejich cena na trhu klesne natolik, že by se jejich prodej už jejich klientovi nevyplatil s tím, že více se nachází v jejich obchodních podmínkách. Díky tomu můžeme uvolnit místo novým titulům, o které je aktuálně zájem. Klienti si své knihy mohou do dvou týdnů od vyřazení objednat zpět. Snažíme se, aby měl každý titul šanci najít nového čtenáře,
píší dále.
K celé kauze se následně na svém LinkedIn profilu vyjádřil přímo Dominik Gazdoš, CEO Knihobotu. V dlouhém příspěvku se věnoval cenotvorbě a předraženým knihám s tím, že cenu určuje nabídka a poptávka, trh a čtenáři, likvidaci neprodejných knih s ohledem na to, že jde o citlivé téma a pracovním normám ve skladu. K nim uvedl, že jde o pečlivou, monotónní práci rukama a ne každý se na ni hodí.
Dále popřel nedůstojné peníze pro brigádníky a „armádní přístup k brigádníkům“. Ten je podle Dominika Gazdoše vytržený z kontextu a někdo si podle něj představí prostředí klasického skladu nebo uřvané kuchyně. Nemohli bychom od toho být dál. Ve skutečnosti nabízíme flexibilní práci v přátelském a respektujícím prostředí, kde každý prostě v tichosti dělá svoji pečlivou monotónní práci a u toho poslouchá podcast nebo hudbu. Ale ano, koukání na seriály při práci jsme před měsícem zakázali. Náš sklad proto spíš připomíná silent disco,
popisuje.
Dominik Gazdoš v dalším komentáři přiznává, že některé věci v pořádku nejsou. Jako příklad zmiňuje, že u nich nezletilý brigádník odpracoval 12hodinovou směnu. Za poslední rok se to stalo dvakrát a byla to jejich chyba. Výzva nakonec, kdokoli to myslí upřímně, tak je zvaný, do kteréhokoli z našich skladů, klidně hned, klidně s kamerou a může se ptát, koho chce, na co chce,
končí své vyjádření.
Jedním z těch, kteří se Dominika Gazdoše v komentáři zastali, byl i zakladatel Brašnářství Tlustý Ivan Petrův, podle kterého je takové grilování neuvěřitelné. Úplně vidím, jak ta kauza nabrala lauf a kopíruje scénář podobný naší kauze,
doplnil s tím, že nevěří médiím ani nos mezi očima.
Komentářů u toho příspěvků je celá řada, což naznačuje, že tato kauza hned neskončí a společnost bude muset i nadále reagovat.
Jak by měla společnost reagovat?
Alžběta Fridrichová, spolumajitelka agentury Adison, uvádí, že z toho, co ve středu večer rychle viděla, Knihobot reaguje plus minus dobře v otázce naceňování. V otázce zaměstnanecké spokojenosti by určitě doporučila si předem zjistit všechna fakta, protože popírání a následné vyvracení může být slepou uličkou. Ideální je podle ní samozřejmě převést komunikaci do jiných než veřejných kanálů. Osobně bych více zvážila některé komentáře, které jejich šéf postoval (ne každý se na roli skladníka hodí), pomohou vždy druhé oči nebo rada seniorního PR konzultanta – to je člověk, který má v popisu práce velmi dobře vnímat druhou stranu konverzace,
přidává.
Petr Lesenský, Founder & Owner společnosti LESENSKY.CZ, si myslí, že by nyní měl Knihobot reagovat rychle, ale s rozvahou. Je podle něj důležité ukázat empatii a zároveň jasně vysvětlit, jak firma funguje, jak vznikají ceny, jak se nakládá s knihami i jaké má podmínky pro zaměstnance. Otevřenost a konkrétnost jsou v takové chvíli klíčové. Dodává, že dobré by bylo vystoupit srozumitelně a lidsky, například prostřednictvím vyjádření vedení nebo rozhovoru, který pomůže vysvětlit principy podnikání. Lidé vnímají autenticitu, proto by se firma měla vyhnout obraně, prázdným frázím nebo bagatelizování kritiky. Pokud dokáže situaci ustát s klidem a transparentností, může z ní nakonec vyjít silnější než předtím,
shrnuje.
Jak připomíná Alžběta Fridrichová, krizová komunikace a kritika je pro každého CEO nebo majitele extrémně emočně náročná situace. Proto je podle ní potřeba na prvním místě zkrotit vlastní emoce a na první místo si postavit recipienta sdělení: na vše, co budu komunikovat, se dívat jeho pohledem. Tedy: Je to respektující? Pochopí to? Dá mu to smysl? Dokážu ho tím přivést na svoji stranu nebo neutralizovat?
Na druhém místě je pak podle Alžběty Fridrichové klíčové rozhodnout, na co má a na co nemá smysl reagovat, případně co nemohu, ať už z byznysových nebo právních důvodů. Zjistit si všechna fakta a vyhnout se tak následnému vyvracení nebo upravování toho, co jsem řekla bez znalosti každého detailu. Následně pak stanovit narativ a způsob, jak k výtkám přistoupím a znovu opakuji: na první místo si dát člověka – zákazníka, zaměstnance. Jemu – s veškerým možným respektem a dvojím zvážením dopadu svých slov, pak adresovat sdělení,
vysvětluje a závěrem zdůrazňuje: Respekt, upřímnost, ochota naslouchat druhé straně – to jsou stavební kameny krizové komunikace. Co je naopak absolutně za hranou, jsou případné výpady vůči kritikovi.
ČLÁNKY DO MAILU