Od hrozby popravy k SMS zprávě: Fascinující historie daňového přiznání

Od poprav k úředníkům

Jak je uvedeno v knize Dějiny daní a poplatků od Marka Starého a kolektivu, už Egypt vytvořil důmyslný evidenční systém, a to už kolem roku 2850 př. n. l. Tehdy se evidovala půda, majetek, dobytek, práce, nářadí nebo obyvatelé. Zdaňovalo se úplně všechno, včetně domácích prací. Podle tohoto zdroje k povinnostem obyvatel Egypta patřilo každoroční podávání daňového přiznání s tím, že za nesplnění této povinnosti hrozila poprava. Třikrát ročně také museli obyvatelé podávat kontrolorům zprávu o stavu plnění daňové povinnosti.

Ve starověkém Řecku a Římě byly vybírány daně ze spotřeby a jako prostředek k získání dodatečných finančních prostředků v době války byly dočasně uvaleny daně z majetku. V Řecku měli svobodní občané odlišné daňové povinnosti od otroků a daňové zákony v Římě zase rozlišovaly mezi státními příslušníky a obyvateli dobytých území.

Podle encyklopedie Britannica rané římské formy zdanění zahrnovaly spotřební daně, cla a určité „přímé“ daně. Za doby Julia Caesara byla zavedena 1% všeobecná daň z prodeje označovaná jako centesima rerum venalium. Výběr daní byl po dlouhou dobu ponechán prostředníkům neboli „berníkům“, kteří uzavírali smlouvy na výběr daní za podíl z výtěžku a za Caesara byl výběr delegován na státní úředníky.

Středověk ve světě i u nás

Dlouhou dobu se ještě nejednalo o nějaký formulář daňového přiznání, ale o soupis majetku. Ve středověké Evropě je nejznámější anglická Domesday Book z roku 1086 obsahující detailní přehled půdy a bohatství. Ten měl panovníkovi ukázat, z čeho může vybírat. Stát však zjišťoval majetek a ne roční příjem.

Ve středověku byly hlavními nepřímými daněmi tranzitní cla, tedy poplatek za zboží, které prochází určitou zemí a tržní poplatky. Ve městech se vyvinul koncept daňové povinnosti zahrnující všechny obyvatele. Některá německá a italská města zavedla několik přímých daní jako je například daň z hlavy pro chudé a daň z čistého jmění nebo příležitostně daň z hrubého příjmu pro bohaté.

U nás za vlády Karla IV., jak uvádějí na serveru Portál.pohoda, zažívali lidé zlatý věk. Objevila se daňová úleva v podobě neplacení daní z nově založených vinic po dobu dvanácti let. Oproti tomu však Židé museli platit speciální židovskou daň za užívání země a poskytování určité formy ochrany od krále. Její výše byla mnohdy až dvojnásobná oproti daňové povinnosti ostatního obyvatelstva. Navíc platili také vysokou daň za to, že mohli za úrok půjčovat peníze.

Daně ovlivnily hlavně války

Na daně měly vliv války. Například daň z příjmu poprvé zavedená ve Velké Británii v roce 1799 a daň z obratu neboli daň z nákupu (Německo, 1918; Velká Británie, 1940) začaly podle Britannicy jako dočasná válečná opatření. Jak dále zmiňují, podobně metoda výběru daně z příjmu vznikla jako válečná inovace ve Francii, Spojených státech a Británii. Vliv měla i druhá světová válka, která proměnila daně z příjmu v mnoha zemích z daní vyšších vrstev na masové daně.

Kdy se objevily formuláře?

V 19. a 20. století se pak rozšířil model, který je známý dnes, kdy poplatník sám vyplní formulář, přizná své příjmy a stát na jeho základě daň vyměří nebo zkontroluje. Rok 1913 a 16. dodatek ústavy USA vytvořily první moderní formulář 1040, který měl pouhé 4 strany.

Za Rakouska Uherska bylo zavedeno několik nových daní jako je podle serveru Portál.Pohoda například daň z lihu, masa nebo daň petrolejová. Jak dále popisují, obdobou dnešní daně z příjmů právnických osob byla daň všeobecná výdělková a daň z kočovných živností. V říjnu roku 1849 byla zavedena daň z příjmů a na počátku 19. století pak daň z výdělku.

Velmi významná byla reforma v roce 1927, za kterou stál tehdejší ministr financí Karel Engliš. Jeho cílem bylo sjednotit desítky rakouských předpisů do jednoho systému a zavedl také moderní formuláře, které už se vzdáleně podobaly těm dnešním. Karel Engliš snížil daňové sazby a zároveň zavedl přísná a jasná pravidla pro kontrolu. Podle sbírky zákonů Esipa pozbyl tento zákon s označením 76/1927 Sb. Zákon o přímých daních 1. ledna 1953.

V roce 1993 vstoupil v účinnost zákon o daních z příjmů upravující daň z příjmů do dnes známé podoby.

Cesta k české digitalizaci

Zákon číslo 227/2000 Sb. poprvé umožnil, aby digitální soubor měl stejnou váhu jako papír s vlastnoručním podpisem. V roce 2003 se také objevila první verze aplikace EPO (Elektronická podání pro Finanční správu). Tím bylo možné komunikovat se státem přes internet. EPO bylo součástí Daňového portálu a na začátku v něm šlo podat hlášení k DPH nebo silniční daň. Formuláře se zde přidávaly postupně a překážkou pro mnohé byl zaručený elektronický podpis.

V únoru 2021 spustila finanční správa Portál MOJE daně. Jak jsme tehdy psali, tento online finanční úřad byl určen pro všechny s daňovou povinností a využít ho mohli zaměstnanci, živnostníci a OSVČ, podnikatelé, majitelé nemovitostí i velké korporace. Aplikace EPO se stala jeho součástí.

Velkou změnou bylo povinné zavedení datových schránek všem podnikajícím fyzickým osobám, které jsou zapsány v zákonem stanovené evidenci nebo rejstříku v roce 2023. S tím totiž souvisela povinnost podávat daňová přiznání elektronicky. Jak jsme informovali, povinné elektronické přiznání pro OSVČ s datovkou nicméně neznamená, že musí být podáno právě skrze datovou schránku. OSVČ klidně může využít portál Moje daně nebo EPO a podepsat ho bankovní identitou. Základem je nicméně dodržet předepsaný formát XML.

Podle statistik Finanční správy ČR bylo v roce 2024 počet elektronicky podaných daňových tvrzení 8 686 800.

Přečtěte si také:

OSVČ musí podat daňové přiznání elektronicky, není to však nutné dělat přes datovku

Daňové přiznání u kávy

Například ve Švédsku nebo Dánsku vlády poskytují občanům předvyplněné formuláře daňového přiznání. Ti je poté jen podepíšou, pokud jsou v pořádku a když je v nich chyba, tak ji mohou sami opravit. Navíc ve Švédsku je možné tyto povinnosti vůči státu vyřešit SMS zprávou. Wikipedie uvádí, že světový průměr délky vyplnění daňového přiznání je téměř 232 hodin. Oproti tomu v Estonsku na vyplnění stačí tři až pět minut. Zajímavostí je, že v Norsku je daňové přiznání veřejné a kdokoliv se tak může například podívat, kolik peněz vydělává jeho soused nebo známí.

Kuriozity ze světa

Ve Spojených státech amerických se jeden majitel skladu pokusil odečíst náklady na krmivo pro kočky. Argumentoval tím, že kočky v jeho skladu loví myši a krysy, čímž chrání zboží před zničením. Americký soud mu tehdy tuto částku uznal. V daňovém právu se dá najít celá řada případů, kdy si lidé odčítají bazény, pokud prokážou, že je to jediná forma terapie, kterou mohou provozovat.

Známým případem je daňový spor exotické tanečnice na volné noze Cynthie Hess (známá jako Chesty Love). Ta vyhrála svůj daňový spor týkající se jejich prsních implantátů. Požadovala, aby byly považovány za legitimní obchodní výdaj a odečteny jako náklady. Argumentovala tím, že byly nezbytné k vydělávání na živobytí. Jak zmiňuje server USA Today, soud rozhodl, že prsní implantáty byly vyžadovány jako podmínka zaměstnání a nebyly vhodné pro každodenní použití a byly tak vnímány jako kostým nezbytný pro práci.

Historie daní ukazuje, že systém se sice mění a digitalizuje, ale podstata zůstává. Ať už jde o hliněnou tabulku, ručně psaný arch Karla Engliše nebo XML soubor, daňové přiznání je zrcadlem vztahu mezi občanem a jeho státem.

Podcast Teorie bulharské konstanty ŽIVĚ, pojďte se s námi potkat v Klubovně