V Příbězích podnikatelů ukazujeme nejrůznější podnikatele. Někteří pracují sami, jiní s rodinou nebo zaměstnanci. Všichni však mají co říct.
Co se dozvíte v článku
- Při výrobě sedel využívají parametrické modelování
- Vše o rostlinách se učili metodou pokus omyl
- Na chodu květinářství se podílí celá rodina
- Ze začátku dělali, co kdo zvládl
- Nejtěžší pro něj byl marketing
- Na stěhování je důležité mít sílu
- Inspirovali se exotickými bazary a tržišti
- Mají specifický druh humoru
- Potřebuje čas na terapie i administrativu
- Na prvním setkání zjišťuje příběh člověka
Při výrobě sedel využívají parametrické modelování
Jiří Dužár a Martin Řípa stojí za značkou Posedla zaměřující se na výrobu sedel na kola na míru. Jak jsme psali, na začátku v Posedlech bojovali například v oblasti produktového vývoje, kdy museli najít správný výrobní recept, správné materiály, dodavatele nebo poskládat tým. Dneska jde podle Jiřího o provozní nástrahy a obtížnosti s tím, že člověk řídí nějaký větší tým a je to mnohem větší cashflow operace. Také je náročné sladit osobní a pracovní život. Samozřejmě na začátku máte víc energie, člověk je hnaný a motivovaný tím nápadem a má energii to posouvat neustále dál. Což samozřejmě přetrvává, ale komplexita věcí energii často ubírá,
podotýká Jiří.
Sedla na míru jsou vytvářená pomocí parametrického modelování. Jak vysvětluje Jiří, jsou různé programovací jazyky a také softwarové nástroje na něj zaměřené. V Posedlech používají software, který se využívá v experimentální architektuře pro různé objekty s nepravidelnými tvary, kde se do jejich tvarování propisuje několik různých parametrů, které mají různé váhy. Je to tedy skript, který je živý a oni jej pořád vylepšují na základě zpětné vazby od zákazníků. Na jednu stranu jsme hardwarová firma, ale než vznikne ten hardware, předchází tomu hodně dlouhá softwarová cesta,
shrnuje s tím, že jednak jde o správu dat každého zákazníka a práci s nimi a poté o samotné kódování. To je dost robustní věcí a jedna z nehmotných know-how firmy.
Vše o rostlinách se učili metodou pokus omyl
Dej mi pokojovku je název značky Tomáše a Zuzany Bodnárových. Ti začínali s malou monsterou, pokračovali blogem a poté spustili e-shop i otevřeli kamennou prodejnu. Jak uvedla Zuzana v našem příběhu, všechny rostliny v Evropě pocházejí z Nizozemska a Dánska. Bodnárovi jsou v přímém kontaktu s pěstiteli, kteří jim posílají zboží každý týden. Zuzana popisuje, že teď po pěti letech, kdy e-shop provozují, už je to docela snadné, protože mají i zavedenou značku. Na začátku to tak ale nebylo a pěstitelé jim tehdy ani neodepisovali. Dnes se jim sami ozývají. Znají se i osobně, každý rok se za nimi jezdí přesvědčit, že jsou rostliny ve výborné kondici, že je s nimi dobře zacházeno a rostou v dobrých podmínkách.
Zuzana přiznává, že ona ani Tomáš nemají vystudovanou žádnou zahradnickou školu a všechno o rostlinách se učili metodou pokus omyl, a to na začátku na svých rostlinách. Učili se tak, které rostliny potřebují kolik zálivky, kolik světla nebo také, jak vydrží podmínky té přepravy. Nyní mají rostliny tak naučené, že si spousta lidí myslí, že to mají vystudované. Díky tomu, že jsme se toho tolik naučili, jsme napsali knihu Průvodce pokojových rostlin, kde vzděláváme další zákazníky a čtenáře, aby věřili, že se opravdu každý může naučit pěstovat pokojovky, i když nemá žádné vzdělání,
doplňuje.
Na chodu květinářství se podílí celá rodina
S květinami je spojeno také rodinné květinářství Kvítí trochu jinak, které se nachází v Pardubicích. Stojí za ním Ilona Nováková, které pomáhá i její dcera Dita Pejcha Nováková. Jak jsme psali, na květinářství se tak nějakým způsobem podílí celá rodina, z čehož má hlavně Ilona velkou radost. Je ráda, že do tohoto oboru zabředla i její dcera a že celá rodina spolupracuje. Jsme jako jeden tým, táhneme za jeden provaz a můžeme se na sebe spolehnout a vyjdeme si vstříc. Samozřejmě, když jeden chce něco jiného, tak si to vzájemně vysvětlíme a zase se spolu sehrajeme,
zdůrazňuje. Dita podotýká, že takhle nepodnikají úplně dlouho, takže je ještě nepotkala žádná úskalí a je možné, že za rok, za dva uvidí plusy a mínusy jinak. Zatím nám to takhle moc vyhovuje a je to fajn,
přiznává.
U Kvítí trochu jinak je možné si pořídit nebo přímo vyrobit mechové obrazy. Na ty narazily náhodou a především Ditu úplně nadchly. Lidé si je k nim mohou vyrobit na kurzu, což je taková terapie obrazem. Mech je stabilizovaný, takže neumře ani nevyroste a zůstane tak stejný až třeba deset let. Uděláte si obraz, kam si naskládáte mechy a další stabilizované rostliny, podle vlastního vkusu. Jak pracujete s tou zelenou, tak se čas najednou zastaví a je to taková chvíle, kdy nic neřešíte a jen přemýšlíte nad tím, kam dáte mech, aby to vypadalo hezky,
popisuje Dita tento podle ní obrovský zážitek.
Ze začátku dělali, co kdo zvládl
Rodinným byznysem je také značka Ze stodoly rodiny Novákových zaměřená na lisování olejů. Hlavou rodiny a celého hospodářství je Václav, jeho dcery Eliška a Kristýna se starají o administrativu, nákupy nebo marketing a na vše dohlíží Václavova manželka Martina. Jak jsme informovali, Novákovi se do podnikání tedy hned na začátku pustili jako celá rodina.
Eliška uvádí, že ze začátku dělali, co kdo zvládl. Zároveň u táty a jeho ženy Marušky, to byla druhá práce, protože Václav je zemědělec a Maruška zdravotní sestra. Pro mě to byla první práce a ségra, která ještě studovala, nám taky pomáhala. Táta spíš rozuměl technickým věcem a já se sestrou zase rozuměla víc marketingu nebo jak sestavit e-shop. Ale zároveň jsme šly i do výroby a lepily lahvičky a uklízely, když třeba Maruška nemohla. Takže zkrátka všechno, na co jsme stačily,
vyjmenovává Eliška.
Václav přiznává, že je jednou za čas napadne otázka, jestli nerozšířit sortiment a nepřidat do něj nějaké další oleje. Jenže Eliška už má také i jiné činnosti v podobě pracovního úvazku pro neziskovku a takto jim to vyhovuje. Jeden z dalších důvodů je, že co si vypěstuji, to zpracuji. Což mi dává smysl. Nemáme to jako hlavní činnost, kde bych potřeboval určitý sortiment a určité množství,
podotýká Václav Novák.
Nejtěžší pro něj byl marketing
Značku mylabels znají především rodiče malých dětí. Stojí za ní programátor Michal Bumbálek a zaměřuje se na originální samolepky, nažehlovačky nebo například prostírání, které si lidé mohou sami navrhnout. Michal současný systém spojený s mylabels vytvořil pro svou bývalou kolegyni. Několik let jej provozovala a bohužel projekt musela náhle ukončit ze zdravotních důvodů. Mně bylo líto, že by to přišlo vniveč, protože udělala hodně práce a já koneckonců taky. Je to docela unikátní věc, takže jsem se rozhodl, že to od ní odkoupím, abych mohl projekt provozovat dál,
popisoval v našem příběhu. Tím, že systém vytvořil, dobře ho znal a mohl s mylabels bez problémů pokračovat. Práce pro něj byla tedy jednodušší především co se týče technické stránky. Sice to byl můj produkt, ale ne pro mě. A potom se mi zase vrátil,
zamýšlí se s úsměvem.
V začátcích byl pro Michala nejtěžší marketing. Tím, že je technik, vyhovuje mu psaní, ale prezentace produktů a podobné věci, to jej trošku bolelo. Bolí to do dneška, není mi to úplně přirozené,
přiznává. Dnes u nich marketing zahrnuje všechny kanály jako je Facebook, Instagram, placené reklamy, spolupráce s Instagramerkami, a reklama v dětských časopisech. Podle Michala se nedá říct, co nejlépe funguje, protože je to hodně proměnlivé. Navíc má poslední dobou pocit, že všechny tyto kanály už nemají takovou energii a že jsou lidé otupělí a zahlčení všemi testy, videi a reklamou. Takže nemám pocit, že by něco z toho fungovalo lépe než něco jiného. Ten mix se musí řešit konstantně dál a dál,
myslí si.
Na stěhování je důležité mít sílu
Dan stěhuje je název firmy Daniela Kadlece. Stěhování se věnoval už brigádně na střední a řekl si, že kdyby to dělal sám a bylo to o něm, dokázal by to dělat líp než ta firma, u které pracoval. Myslel jsem si, že dokážu poskytnout zákazníkům lepší servis a teď po těch dvou letech se mi to konečně ukazuje, vrací zpátky a vyplácí,
přiznal serveru Podnikatel.cz.
Podle Daniela Kadlece je na stěhování nejdůležitější na něj mít sílu, aby utáhl tu fyzickou zátěž. Není to totiž práce pro každého. Zároveň jde o úkol převést věci z bodu A do bodu B tak, aby se jim nic nestalo. Ať je to pro člověka, který třeba není úplně majetný a má nábytek starý nebo odřený, je potřeba se k tomu nábytku chovat úplně stejně, jako kdyby to byl nábytek za milion,
zdůrazňuje Daniel s tím, že každý zákazník je jiný a má za sebou jiný životní příběh.
Inspirovali se exotickými bazary a tržišti
Společný byznys manželů Michaely a Jana Schneedorferových představuje Království chuti zaměřené na koření. V našem podcastu prozradili, že od samého začátku měli jasnou vizi, jak by jejich obchod měl vypadat. Inspirovali se na cestách v zahraničí, kde je fascinovaly exotické bazary a tržiště plné vůní a chutí. Chtěli se odlišit od běžného prodeje koření v neprůhledných sáčcích. Nemůžete hned nasát atmosféru toho daného produktu nebo tu inspiraci,
popisuje Jan tehdejší situaci na českém trhu.
Rozhodli se proto pro prodej z velkých skleněných dóz. Tento způsob je podle nich dokonalou kombinací, jak zboží prezentovat. Zákazník si může koření nejen prohlédnout a obdivovat jeho barvy, ale po otevření dózy ho okamžitě zasáhne intenzivní vůně. Cílem bylo propojit klasický způsob prodeje s moderní a hygienickou formou. Jejich obchod se tak stal místem, kam lidé nechodí jen nakupovat. K nám chodí i zákazníci, říkají, máte nějaké přání vonět? Ne, my jsme se k vám přišli uklidnit,
říká Michaela a dodává, že někteří návštěvníci si přicházejí jen nasát atmosféru.
Mají specifický druh humoru
Jan Kočař je jednatelem brněnské oděvní firmy GoldBee. Je v ní obklopen ženami a postavil celý marketing na humoru a neformální komunikaci. Jak jsme informovali, když GoldBee v roce 2020 začínalo, tak si mysleli, že to, že vyrábí v Brně, bude mít nějakou váhu. První rok, dva jsme se tímto směrem snažili tlačit marketing. Ale bohužel to tak je, že většině lidem je to skoro jedno a není to v dnešní době žádný prodejní argument na to, proč by to někdo měl koupit,
popisuje Honza. Je to podle něj určitě výhoda, je rozhodně lepší mít na oblečení nápis „Made in Czechia“ než „Made in China“, ale pro zákazníka je to skoro bezvýznamná informace. Tehdy jsme se probrali z letargie a zjistili, že tohle cesta. V té době jsme začali dělat ten marketing jiným způsobem, jak to děláme i teď,
přidává Jan.
Vymýšlet příspěvky jim jde skoro samo, protože je to jednak baví a za druhé mají specifický druh humoru. Mnohdy fóry provedou v reálu a poté je znovu zahrají a natočí. Je pro ně důležité, že to vychází z nich a je to tím pádem upřímné a transparentní a není to ani přímo marketing. Jen dělají, co je baví. Některé firmy je kopírují, ale tam jde vidět, že je to na sílu a dělané za účelem zisků. U GoldBee je také cílem prodávat, ale není to dělané tím způsobem, že bychom lhali, vycucali si něco z prstu nebo si vymysleli nějakou blbost jenom proto, abychom prodali deset podprsenek,
doplňuje Jan.
Potřebuje čas na terapie i administrativu
Teprve na začátku listopadu otevřel Martin Bárta novou soukromou ordinaci pro fyzioterapii v Českých Budějovicích. Fyzioterapii Bártovi tvoří právě Martin Bárta a jeho žena Barbora, která je nyní na rodičovské dovolené. Martin v příběhu uvedl, že do běžné ambulantní rehabilitace nejčastěji lidé přichází, protože je něco bolí. U něj je specifikum, že se mu hlásí pacienti, kteří mají nějaké závratě nebo poruchu rovnováhy. Není výjimka, že chodí pacienti i s respiračními obtížemi.
Jak Martin vysvětluje, respirační fyzioterapie je z medicínského hlediska důležitá, protože je nedostupná. Evropská společnost, která se zabývá rehabilitací respiračních funkcí a dýcháním, uvádí, že je celoevropský problém sehnat terapeuta, který bude umět pracovat s dušností a s problémy spojenými s dýcháním.
Co se týče cen, cenotvorba je v tomto případě řízena centrálně a fyzioterapeuti mají cenový předpis podle ministerstva zdravotnictví, který musí dodržet. Jak Martin podotýká, jsou tam položky, které se dají udělat v různém rozmezí, což je například odměna podnikatele. Musíte si nastavit slušný plat, aby nebylo potřeba sedět v ordinaci 12 hodin denně, ale abychom mohli dělat optimum šest terapeutických hodin denně, aby byl čas i na nějakou administrativu,
dodává.
Na prvním setkání zjišťuje příběh člověka
Pavel Kahotski má v Praze Kahotski Eyewear studio, jehož heslem je „brýle jako šperk a šperk jako příběh“. Podle něj je na brýlích nejdůležitější, že nemají být vnímány jako kompenzační pomůcka nebo handicap. Když už člověk musí mít něco na obličeji, tak to musí být součást stylu a hlavy. I oko má nějaký prostor,
doplnil našemu serveru. Je tedy důležitá kompozice a díky tomu, že je Pavel výtvarník, tak pracuje na tom, aby měl dobrý vkus. A to je to, co prodává.
Pavel s klienty zkoumá, co očekávají, ale je důležité, že nemůže nikoho dirigovat. Je tam spousta cest a lidé často říkají jednu věc a myslí něco jiného. On tedy zkoumá všechny styly a podle toho i vidí, jak se v tom lidé cítí. První setkání je úplně klíčové. Tam si musíme zjistit celý příběh člověka. To mě vrací k mému původnímu vzdělání, když jsem tvořil příběhy,
doplňuje Pavel.
ČLÁNKY DO MAILU